Úvodník - říjen 2018

Drazí bratři a sestry.

Když se řekne „říjen“, mnohým se v mysli může vybavit slovo růženec. A není tomu tak náhodou. Měsíc říjen přece patří této krásné modlitbě, vždyť dne 7. 10. se v církvi slaví památka Panny Marie Růžencové. Modlitba růžence je osvědčenou a nejznámější modlitbou k Panně Marii. Pro ty, kteří nejsou v duchovním životě tak zběhlí, připomínám, že tato modlitba spočívá v opakování andělského pozdravení („zdrávasu“) a v rozjímání o životě a utrpení Pána Ježíše a Panny Marie. Když papež Jan Pavel II. vyhlásil Rok růžence (říjen 2002-2003), spojuje růženec s otázkou míru. Nepovažuje jej už za zbraň, ale spíše za „sílu“, za „nezanedbatelný zdroj v pastýřské výstroji každého dobrého hlasatele evangelia“. Předkládá několik doporučení k tomu, aby růženec nebyl zneužíván jako „amulet“, jako „magický předmět“, ale aby jeho modlitba byla obnovena a znovuobjevena s úctou k jeho dnes ustálené podobě. Nazývá růženec jednou z vynikajících cest, jak dnešním lidem ukázat krásu a bohatství křesťanství. Jestliže jsme v minulých de-setiletích byli svědky jistého ochabnutí této modlitby, pak je velice užitečné znovu objevit její hodnotu pro sebe samé i pro mladé generace.

Růženec je jednou z nejlepších duchovních zbraní nejen v době ohrožení vlasti či v době války, ale i v boji proti hříchu, proti pokušení, proti nám samým. V současném světě jsou lidé ohroženi ideami hnutí New Age, svody alternativní medicíny, tzv. „zdravého životního stylu“, pohanskými rituály, esoterikou, kultem andělů apod. Svatí andělé strážní (2. října) jsou sice především povoláni, aby patřili na Boží tvář, Pán je však postavil také do blízkosti lidí, aby je svou neviditelnou, ale bedlivou přítomností doprovázeli, byli jim rádci a ochraňovali je.

Někdy se zdá bezpečnější držet se staré vyšlapané cesty, být součástí davu. Ale neexistuje cesta pro všechny, protože každý člověk je obdarován jedinečnými schopnostmi. Každý z nás by rád žil v bezpečných hranicích svého pohodlí. Tady se cítíme dobře a jistě, tady víme, co máme dělat. Ale každý růst předpokládá vykročení z oblasti pohodlí. Máme-li se změnit, musíme se pokoušet o nové věci. Všechny události v našem životě jsou jako vlákna, z nichž je tkán vzor, který postupně realizuje představu autora. Všechny události jsou důležité a nemá smysl na některých lpět a z jiných se hroutit. Bojíme se zklidnění a ticha, protože máme strach z prázdnoty. Jsme plní hluku světa. Co vlastně hledat v samotě a klidu? Čím je zaplnit? Nasloucháním svému srdci a tomu, co nám napovídá naše nitro. Život znamená žít takovým způsobem, aby se člověk nebál ani smrti, ani ničeho jiného (sv. Terezie z Avily).

Inspirací k dobrému životu nám může být právě rozjímání svatého růžence. Už jen zamyšlení nad prvním tajemstvím „Ježíš, kterého jsi z Ducha svatého počala“ nám ukazuje, že svatost je stručná. Maria nejprve naslouchá prací a modlitbou. Mlčí. Čeká na oslovení. A když Bůh zjeví svou vůli, ona řekne pouze: „Staň se mi podle tvého slova.“ Pán ke svému dílu nepotřebuje naše schopnosti, ale stačí mu náš souhlas. Jediné přitakání má větší cenu než proudy vyhýbavých slov.

Růženec je unikátním jevem západní zbožnosti, protože zachovává živou snahu o kontemplaci tajemství Kristova života. Věřit v Boha a milovat ho znamená žít důsledně ve světle evangelia, znamená stále konat to, co nám říká Ježíš… Není to snadné a vyžaduje to často mnoho odvahy, abychom šli proti proudu módy a světa. Ale je to jediný program života opravdu zdařilého a šťastného…

           P. Stanislav Čevela

 

 

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: