Loučení s přerovským děkanem P. Pavlem Hofírkem

Přerovský děkanát prožíval v minulých týdnech neradostné chvíle. Modlitba je láska i zodpovědnost. I nadále se modlíme za otce děkana P. Pavla Hofírka, se kterým jsme se rozloučili po jeho sedmnáctiletém působení u nás, ve farnosti i  v děkanátu

Zanechal u nás vše, co plné kněžství může dát nám, lidem věřícím a získal úctu v celém svém působení. Je mnoho, zač mu děkujeme.

Jeho dobré vztahy s městem podtrhovali mnozí. Byli hrdí, když s primátorem města na zaplněném náměstí zahajovali svatovavřinecké hody, Vánoce atd. Otevřeli spoustu věcí nutných pro potřeby Přerovanů. Svou laskavou skromností a pracovitostí si otec P. Pavel Hofírek získal úctu věřících i úřadů nejen v Přerově, ale i v celém děkanátu. Byl každému člověku, s nímž jednal, přínosem. Vedl, radil, řídil, usměrňoval.

Opravil a pro potřeby dalších zcela otevřel faru. Opravil kapli sv. Jiří, nejstarší církevní objekt u nás, navrhl úpravy na Sonusu pro potřeby Církevní mateřské školy v Přerově a mnoho dalšího. Všechno to za plného kněžského vedení svého lidu a duchovního růstu farnosti, kterou spravoval.

Vždy si i nadále budeme připomínat, že pan děkan v oblasti duchovního růstu farnosti přinášel všechno jako dar. Tím zachoval nám dané smýšlení podle příkladu zvěčněného v nás, lidech, i v kněžských generacích. K tomuto účelu využíval duchovní obnovy, ať už jedno - či vícedenní, které se těšily oblibě u nás v Přerově, na Velehradě, tak i v dalších městech. Otec Pavel je vzácný zpovědník, neboť dovede ukázat na jádro špatného skutku a hříchu.

Aby se farníci lépe poznali, organizoval společné farní obědy, setkávání po nedělní mši svaté u kávy a čaje, víkendové duchovní obnovy, byla otevřená farní knihovna a prodejna a mnoho jiného.

Otec Pavel dokázal využít své kněžství. Když vyšel ze zákristie – jeho kolárek mluvil o čistotě jeho srdce, pravdu mluvil jeho ornát. Věřící lidé se začali na nedělní mši svatou pěkněji oblékat, ale také chovat jeden k druhému navzájem lépe.

Pan děkan dokázal využít celý chrám, obzvláště při křížových cestách, kam lidé přinášeli svá srdce ukřižovanému Ježíši. Hluboce se zapsaly do paměti zúčastněných. U bočního jižního oltáře sv. Josefa přišel s Modlitbou za dobrou smrt – Svatý Josefe, patrone šťastné smrti! Vytiskl ji i s obrazem nám známým, a dnes se tak modlí naše společenství večer doma. Zde se začal vytvářet obraz naší farní rodiny.

Začalo také propojování Charity a Farnosti – rozdělením činnosti nejprve pro potřebu farnosti s cílem zapojit co nejvíce lidí. Charitní dílo zajišťovalo vykonávání služby bližním. Služba druhým je láskou v praxi, zakusit ji mohli i ti, kteří v Boha nevěří nebo o něm pochybují. Charitní aktivity (potravinová sbírka, Tříkrálová sbírka a Postní almužna, Maltézská pomoc) i aktivita dobrovolníků v podpoře skrze modlitbu je sice v prvních desetiletích, ale vzpomeňme: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“

Tak před námi proběhlo 17 let působení našeho bývalého pana děkana P. Pavla Hofírka. Promlouvá svou prací, dílem, příkladem. Svatý Cyril-Konstantin uplatňoval to, co zasáhlo srdce i ducha člověka a volá: „Neopouštějte započaté brázdy.“ Tak před námi stojí P. Pavel Hofírek, kněz na pravém místě, jehož život jde dál ke slávě Boží. Ať mu Pán žehná! Děkujeme!

            Rostislav Dočkal

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: