Rosteme ve víře

SKUTKY MILOSRDENSTVÍ

Celý rok jsme se zamýšleli nad tématem dějin. Začaly nám prázdniny, myslím si, že by bylo dobré si zopakovat také pro každého křesťana důležité skutky duchovního milosrdenství. Proto nabízím v tomto prázdninovém čísle krátké zamyšlení. Pro úplnost si připomeňme, že mezi skutky duchovního milosrdenství patří:

1. Učit nevědomé. 2. Pomáhat radou potřebným. 3. Těšit zarmoucené. 4. Napravovat hříšníky. 5. Odpouštět urážky. 6. Trpělivě snášet bezpráví. 7. Modlit se za živé i zemřelé a za pronásledovatele.

Své učedníky učil: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ (Lk 6,36). To je závazek interpelující svědomí i jednání každého křesťana. Nestačí totiž mít zkušenost s Božím milosrdenstvím ve svém životě; je zapotřebí, aby každý, kdo jej přijal, stal se také jeho znamením a nástrojem pro druhé. Milosrdenství je kromě toho vyhrazeno nejenom pro zvláštní momenty, ale zahrnuje celý náš každodenní život. Jak tedy můžeme být svědky milosrdenství? Nemysleme si, že jde o prokazování velkých výkonů či nadlidských činů. Ne, tak to není.

Pán nám ukazuje mnohem jednodušší cestu, tvořenou malými činy, které však v jeho očích mají tak velkou hodnotu, že podle nich, jak nám řekl, budeme souzeni. Jedny z nejkrásnějších stránek Matoušova evangelia nám podávají učení, které bychom mohli v určitém smyslu považovat za „Ježíšovu závěť“, jež byla sepsána evangelistou, který zakusil Milosrdenství přímo na sobě. Ježíš říká, že pokaždé, když dáme najíst hladovému, napít žíznivému, oblečeme neoděného, přijmeme cizince, navštívíme nemocného nebo vězněného, činíme to Jemu (srov. Mt 25,31-46). Církev nazvala tato gesta „skutky tělesného milosrdenství“, protože pomáhají lidem v jejich materiální nouzi.

Existuje však také sedm skutků takzvaného duchovního milosrdenství, které se týkají jiných stejně důležitých požadavků, a to zejména dnes. Dotýkají se totiž lidského nitra a působí nezřídka větší bolest. Všichni si z nich jistě pamatujeme jeden, který vešel do obecného slovníku: „trpělivě snášet protivné lidi“ a že takoví existují. Protivní lidé existují! Mohlo by se zdát, že jde o věc nedůležitou a k pousmání, avšak týká se hlubokého cítění milosrdné lásky. A tak je tomu i v ostatních šesti skutcích, které je dobré si připomenout: radit pochybujícím, učit neznalé, napomínat hříšníky, těšit sklíčené, odpouštět urážky a modlit se k Bohu za živé i zemřelé. Jsou to každodenní situace. Když přijde např. někdo zarmoucený. Neřeknu mu: Bůh ti pomůže, já nemám čas, ale zastavím se, naslouchám tomu, kdo má potřebu být slyšen, těším jej a věnuji mu svůj čas – a tyto skutky jsou prokazovány nejenom tomu potřebnému, nýbrž Ježíšovi.

V příštích katechezích se pozastavíme u těchto skutků, v nichž nám církev podává konkrétní způsob, jak žít milosrdenství. Během staletí je praktikovalo mnoho lidí, kteří tak vydali ryzí svědectví víry. Církev věrná svému Pánu ostatně chová přednostní lásku k těm nejslabším. Těmi, kdo potřebují naši pomoc, jsou často naši nejbližší. Nemusíme se pídit po kdovíjakých dílech, která bychom mohli uskutečnit. Nejlépe je začít u těch nejjednodušších, která nám Pán ukazuje jako nejvíce naléhavá. Ve světě, který je bohužel napaden virem lhostejnosti, jsou skutky milosrdenství nejlepším protilékem. Vychovávají nás totiž, abychom byli pozorní k nejzákladnějším požadavkům našich „nejposlednějších bratří“ (Mt 25,40), v nichž je přítomen Ježíš.

Vždycky je Ježíš přítomen tam, kde je někdo potřebný a kde se vyskytuje nějaká materiální či duchovní potřeba. Rozpoznávat Jeho tvář v tom, kdo je v nouzi, je opravdová výzva proti lhostejnosti. Umožňuje nám neustále bdít a vyhýbat se tomu, aby kolem nás přecházel Kristus, aniž bychom si Jej všimli. V mysli se vybavují slova svatého Augustina: „Timeo Iesum transeuntem“ (Serm., 88,14,13) – obávám se, že Pán půjde kolem a já Jej nepoznám, že přejde kolem v někom z oněch maličkých a já si nevšimnu, že je to Ježíš. Kladl jsem si otázku, proč se svatý Augustin obával kolemjdoucího Ježíše. Odpověď bohužel spočívá v našem chování. Nezřídka jsme totiž roztěkaní a lhostejní, a když kolem nás Pán přechází, nechopíme se příležitosti setkat se s Ním. Skutky milosrdenství v nás probouzejí požadavek a schopnost činit víru živou a činorodou v lásce. Jsem přesvědčen, že těmito jednoduchými každodenní skutky můžeme uskutečnit pravou kulturní revoluci, jak tomu bylo v minulosti, a pokud každý z nás denně jeden vykoná, nastane ve světě pravá revoluce!

Kolik jen svatých se dodnes připomíná nikoli kvůli velkým dílům, která realizovali, nýbrž kvůli lásce, kterou dokázali předat! Pomysleme na Matku Terezu, nedávno kanonizovanou: nepřipomínáme si ji kvůli množství domů, které po světě založila, ale proto, že se ke každému člověku, kterého našla na ulici, skláněla, aby mu vrátila důstojnost. Kolik jen opuštěných dětí chovala ve své náruči; kolik umírajících doprovodila držením za ruku na práh věčnosti! Tyto skutky milosrdenství představují obrysy Tváře Ježíše Krista, který pečuje o svoje nejposlednější bratry, aby každému přinášel Boží něhu a blízkost. Kéž v nás Duch svatý zažehne touhu žít takovýmto životním stylem a alespoň jednou denně – přinejmenším – jeden z nich prokázat! Naučme se znovu nazpaměť skutky tělesného a duchovního milosrdenství a prosme Pána, aby nám pomohl uskutečňovat je každý den, když spatříme Ježíše v člověku, který se ocitl v nouzi.                   P. Zdeněk Mlčoch


Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: