Stránka pro mládež

Pozdrav z Teologického konviktu

Milý čtenáři,

po delší asi tříměsíční pauze Ti opět píši pozdrav z Teologického konviktu a je velmi pravděpodobné, že je to můj úplně poslední pozdrav, protože ačkoliv je to skoro neuvěřitelné, školní rok velmi rychle uplynul a s ním i ten můj konviktní rok. Poslední měsíc se nesl ve znamení ukončování předmětů zápočty a také misií. Zápočty se nám všem podařilo zvládnout na první pokus a díky Bohu za to. Během května jsme jezdili na misijní výjezdy. Celé naše společenství proto bylo rozděleno na čtyři skupinky po pěti nebo čtyřech lidech a každá skupinka si připravila pro studenty prezentaci na téma: „Jak žít, abych byl šťastný.“ Každý to pojal po svém, jak to nejlépe uměl. Poté jsme byli vysíláni například na AG do Kroměříže, CMG do Prostějova, průmyslovku do Přerova nebo na Gymnázium Německých rytířů do Olomouce. Jedna prezentace s následnou besedou trvala asi dvě vyučovací hodiny a každá skupinka zvládla tři nebo čtyři takové bloky. Musím říct, že to byla velice zajímavá zkušenost, protože si člověk mohl vyzkoušet mluvit před lidmi, které nezná a také v neznámém prostředí. A také odpovídat na otázky, které předem neznal, a mnohdy nebyly zrovna jednoduché. No a snad se ptáš, co budu dělat po konviktu. Dá-li Pán, tak v září nastoupím do prvního ročníku do semináře i na teologickou fakultu. Ale aby mi nebylo přece jen smutno po semináři, mám přes prázdniny 3 týdny praxe v semináři a také víkendovou praxi na Hostýně, kde budu vypomáhat při mši svaté otcům jezuitům. Děkuji Ti za Tvé modlitby, kterými jsi mne celý rok provázel, a prosím, pokračuj v modlitbě nejen za mne, ale i za spolubratry budoucí konvikťáky a bohoslovce. Těším se, že se potkáme během prázdnin ve farnosti. Pán Ti žehnej!                                                        Vašek Slivka

 

Duchovní obnova pro biřmovance

Od pátku 11. do neděle 13. května 2018 se na Velehradě uskutečnila duchovní obnova. Určená byla především nám, biřmovancům, ale zúčastnit se mohl kdokoliv. Je ale pravda, že většinu, alespoň tak mi to přišlo, jsme tvořili my, mládežníci, co se teď k přijetí svátosti biřmování připravujeme. I tak nás ale pár dospělých doplnilo.

Program byl opravdu nabitý. Začal večeří, která byla oficiálně v 18 hodin. Nakonec byla ale spíše individuální, podle toho, kdo kdy zrovna přijel. Celkově jsme měli pět promluv. Hodně jich bylo o biřmování a o Duchu Svatém. Kdo to je, že ze všech tří Božských osob je on ten, kdo je v dnešním světě přítomný nejvíce, jaké jsou jeho symboly; to, jak mění naše životy, ale také to, že někdy se nezmění vůbec nic, nebo ano, ale tak jak jsme to nechtěli. Pak dodal, že odpověď je vlastně úplně jednoduchá – a když tohle pan děkan řekne, je všem hned jasné, co bude následovat: „Nevíme.“

Všechny přednášky měl velmi pěkně zpracované, a jak už je jeho zvykem, přidal také spoustu hezkých přirovnání ze života. Nejvíce se mi líbilo, když vyprávěl svůj osobní příběh, jak zjistil, jak spolupracovat s Duchem Svatým: „Tehdy, když jsem byl ještě ve škole a hrál se fotbal,“ povídá, „tak, jak asi tušíte, vy, co už mě znáte, jsem byl já vždycky ten poslední, nebo předposlední, koho vybrali. Jenomže, já jsem byl vždycky chytrý, a tak jsem si vypočítal, kde je to úplně nejlepší strategické místo …, kde míč nikdy nedopadne. A tak jsem tam tak stál, někde na okraji hřiště, a všichni byli spokojení. Kluci si zahráli a já jsem nemusel nikde běhat. A tak jsem se naučil, jak to je s Duchem Svatým – důležité je mu nezavazet. Tak jako tomu míči. Míč je Duch Svatý.“

V pátek a v sobotu večer, vždycky od 20:30 bývala společná adorace. I tohle měl pan děkan opravdu pěkně zpracované a později při společné besedě, kdy jsme měli každý za sebe zhodnotit celou duchovní obnovu, zmínilo spoustu lidí právě adorace. Myslím si, že jsem nebyla jediná, komu mnohokrát přímo mluvil z duše. Opravdu na nich bylo poznat, jak moc jsou procítěné. Byly rozdělené na pár takových jako kdyby úseků, v každé „přestávce“ se zazpívala nějaká písnička z Koinonie za doprovodu kytary a po skončení společné adorace mohl ještě každý dle libosti zůstat k adoraci osobní; k modlitbě s Ježíšem, s Bohem obecně. Nejtěžší věcí bylo, nejen pro mě, mlčení. Většina z nás řešila téměř každé osobní volno procházkami po okolí; k bazilice, po cestičce apod. Ale myslím si, že „duchnu“ jsme každý prožili tak, jak jsme byli schopni, ale že ji z nás prožil každý. A opravdu velmi moc se mi líbila.

V závěru bych chtěla poděkovat nejen panu děkanovi, ale také sestřičkám ze Stojanova a paním uklízečkám. Já bývám poněkud náročný strávník, ale nebylo opravdu jediné jídlo, které by mi nechutnalo. Dokonce jsme mívali i zákusek po obědě. Jídlo před nás donesly s úsměvem a usmály se na mě pokaždé, kdy jsem je potkala na chodbě. Nebyla chvíle, kdy by chyběl toaleťák nebo mýdlo. I paní uklízečky se na mě vždycky usmály. Z toho by se naše škola měla poučit.

                                                                                                                                       Martina Slaměníková

Ve dnech 11. až 13.5 jsem se zúčastnil duchovní obnovy nejen pro biřmovance, která proběhla v prostorách budovy Stojanova na Velehradě. Tuto duchovní obnovu vedl otec děkan Pavel Hofírek, který zároveň vedl naši dvouletou přípravu na přijetí svátosti biřmování. Nezbytnou součástí duchovní obnovy bylo ticho, ve kterém jsme se měli hlouběji soustředit na rozhovor s Bohem. Ticho bylo prokládáno promluvami a společnými modlitbami. Velkou duchovní sílu nám dodaly mše svaté a večerní adorace. Ve volném čase mnoho z nás využilo příležitosti navštívit Baziliku Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje.                                                                                             Tadeáš Dostal

 

 

Ministrantská víkendovka ve Štramberku

 

Jako každý rok již tradičně proběhla i letos jarní ministrantská víkendovka. Tentokrát jsme vyrazili mimo území naší arcidiecéze, a to do farnosti Štramberk, která se nachází v Ostravsko-opavské diecézi.

 

Víkendovky se nás zúčastnilo celkem 17. V pátek po příjezdu následovala večerní venkovní hra a poté duchovní program. Druhý den se na nás přijel podívat pan kaplan. Vyrazili jsme na výlet na nedalekou rozhlednu a do nově zřizované botanické zahrady a poté následoval oběd. Po odpoledních hrách jsme vyrazili na mši svatou v nedalekém kostelíku. Druhý den jsme šli na mši do místního farního kostela a poté jsme se vydali domů. Víkend, až na pár zranění, dopadl dobře a věřím, že budeme v tradici ministrantských víkendů, bez ohledu na očekávané změny, pokračovat i v dalších letech.                    Martin Souček

 

 

Ostatní třídění: 
Zaměření: 
Druhy obsahu: