Pronásledování křesťanů

Situace našich bratří v řadě zemí se nelepší, ba spíše naopak. K islámu a komunizmu se stále výrazněji připojuje hinduistický nacionalismus v Indii i buddhističtí radikálové na Srí Lance, Laosu, Myanmaru a jinde. Stále je to pro nás „daleko“ a ponechává nás to v nezdravém klidu. Státy a mezinárodní společenství přehlížejí rozsah náboženského pronásledování. Je jednoduché zavírat oči, když se násilnosti a vraždění nedějí před naším nosem. Nesmíme ovšem zapomínat, že pronásledování pro náboženství, ať se děje kdekoliv, je ohrožení bezpečnosti každého a kdekoliv. Náboženské pronásledování na Středním východě a v severní Africe nebylo pro teroristy IS dost. Vyzývali k násilí proti západním hodnotám a kultuře po celém světě. Výsledkem toho byly teroristické útoky ve Francii, Anglii, Belgii, Německu a dalších zemích. Co začalo pronásledováním náboženství „ve vzdálených zemích“ se obrátilo v násilnosti doma.

Opakuji znovu: i když se násilnosti odehrávají na druhém konci světa, nesmíme se tvářit, že o tom nevíme, protože tak tyto kriminální činy kryjeme.

Často mi připadá, že to ani nechceme vědět. Požádám-li jen o jednoduché podepsání protestního lístku, na kterém žádáme o propuštění vězněných bratří, setkám se někdy s nepochopením a odmítnutím –„to není moje starost!“ Ale sehnat si zprávy o pronásledování, mučení a zabíjení našich bratří a sester by měla být naše prvořadá povinnost. Kdo nezná svoji minulost, prožije si ji znova. Rychle jsme zapomněli na pronásledování za komunismu, už nevíme, jak si „souužky“ vyvolávaly děti vězněných a nutily je před celou třídou házet špínu na své zavřené rodiče - dnes pravda hrdiny!

Modleme se pravidelně za pronásledované a vězněné, věnujte při společné modlitbě za ně alespoň jeden desátek týdně, využijte možnosti podepsat protestní lístek ze Zpravodaje CSI – nechejte je u Zpravodajů, nebo v zákristii a to i v kostele sv. Magdalény a kostele sv. Michaela. Rád je odešlu společně.

Ještě k islámu: Za směrodatné považuji verše, se kterými se obrátil apoštol Jan na první křesťany, když napsal: „Kdo je lhář ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je Antikrist‚ (to znamená odpůrce Kristův), který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce; kdo vyzná Syna, má i Otce. (1.Jan 2, 22n)

Mohamedáni nejsou kompatibilní s naší společností. Naším neštěstím a jejich velkou výhodou proti nám je náš způsob života. Očima své víry vidí jen špatné příklady v naší odkřesťanštěné společnosti. Je tedy nereálné, počítat v Evropě s jejich konverzí ke křesťanství. Víru lze předat jen příkladem. Proto je na druhé straně tolik konverzí ke křesťanství na Blízkém východě a vůbec v zemích, kde jsou křesťané masivně pronásledováni – Írán, Pákistán, Čína atd. Přeceňujeme dle mého názoru „očkování“, které v nás zanechaly trpké zkušenosti z prožité totality.

Můžeme i hmotně pomáhat, ale hlavně se vytrvale modleme za naše bratry a sestry, kteří nesou kříž i za nás.

Jiří Kobza, bývalý diplomat, který dlouhé roky působil v islámských zemích a skutečně ví, o čem mluví, vzkazuje: „Pro všechny, vás, humanistické, multikulturní, soucitné, solidární, korektní a různé jiné, pomáhající duše, co se mohou přetrhnout, aby se nějak zavděčily „uprchlíkům“, vzkazuji s plnou odpovědností: Uvědomte si prosím, že podle Koránu, jste pro „každého, i toho nejumírněnějšího muslima“, jenom jejich služebníci a cokoliv pro ně uděláte, cokoliv jim dáte, je z jejich strany považováno a chápáno, ne jako pomoc bližnímu, ale za zcela normální povinnost otroka, vůči svému pánu! Samozřejmě, že to začnou dávat najevo, až jich tady v Česku bude trochu víc a „zahnízdí se.“ Volím tuto citaci pro stručnost a výstižnost.“

                                                                                                                                                                       František Kopečný

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: