Úvodník - duben 2017

Vážení farníci přerovského děkanátu,

před nedávnem mě zaujal hlavní titulek Katolického týdeníku, který reaguje na úmrtí pana kardinála Miloslava Vlka: Odešel za nejkrásnějším Králem. Samozřejmě oním Králem je náš Spasitel, Ježíš Kristus. Na stránkách onoho KT jsou uvedena slova pana kardinála, kdy on sám zakusil, že nejkrásnějším způsobem Ježíš zjevuje svou královskou důstojnost na kříži. Právě při pohledu na kříž si totiž nejvíc můžeme uvědomit, že On je Král lásky, protože pravá láska se měří sebezřeknutím a obětí. Obětí, která je dobrovolně nabídnuta za druhé. Nakonec Ježíš sám prohlásil: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“ (J 15,13). Jeho láska v tomto smyslu je však ještě dokonalejší, protože dává život nejen za přátele, ale i za ty, kdo jej odmítají a sami se staví do role jeho nepřátel.

 

Pan kardinál odešel z tohoto světa a byl pohřben jako náš Pán. Neprocitl sice k životu třetího dne jako Ježíš z Nazareta a jeho tělesná schránka dál očekává vzkříšení na konci časů, a to v arcibiskupské hrobce v pražské katedrále. Věříme však, že jeho duše, oddělená od smrtelného těla, vstoupila do „prostoru“ života, který ani smrt nemůže zničit. Kardinál Vlk totiž odešel za Králem, který žije, a kterého ani smrt, ani římští vojáci nemohli zadržet v hrobě. Ježíš vstal z mrtvých, a také po smrti, vlastně nepřetržitě – smrti navzdory – žije život lásky. Žije tím životem, který přinesl na tuto Zemi. Naší planetě byl sice takovýto život nabídnut již při jejím stvoření, ale člověk svým hříchem tento život ztratil. A ztratil jej nejen pro sebe, ale naboural řád lásky v celém tvorstvu. Po hříchu prvních lidí přece čteme v Bibli slova, adresovaná člověku: „Kvůli tobě nechť je země prokleta“ (Gn 3,17b). Ježíš přišel znovu darovat tento život lásky celé naší Zemi. On žije životem, který sdílí se svým Otcem a Duchem svatým, je to život plný osobních a důvěrných vztahů.

A protože se jedná skutečně o život lásky, nemůže být uzavřený a zkroucený do sebe. Naopak! Ježíš chce takovýto život nabízet všemu tvorstvu, především člověku, který je vrcholem a korunou celého stvoření. Právě proto se narodil, a proto slavíme Vánoce. Ze stejného důvodu žil náš pozemský život a stal se solidární s námi, jak se píše i v listu Židům: „Na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu“ (Žd 4,15b). Aby tento nejkrásnější Král uvedl člověka znovu do života lásky, proto z lásky k nám přijal nespravedlivý rozsudek smrti. Svým zmrtvýchvstáním pak nejen potvrdil své předpovědi, že skutečně vstane, ale také nám ukázal, že ani v našem životě smrt nemá poslední slovo.

Proto se máme posilovat radostnou nadějí, že i pan kardinál Vlk, který byl velkým svědkem této Boží lásky k člověku, se smí z této lásky i nadále radovat – v přítomnosti Krále lásky, který žije, a který i nás volá k sobě. Každého z nás zavolá k sobě v hodině naší smrti, ovšem pouze za předpokladu, že už nyní se budeme snažit žít životem lásky. To je sice spojeno se sebezřeknutím a obětí vlastního života, ale zároveň s radostnou jistotou, že náš život má právě díky této dimenzi hluboký smysl. Nejkrásnější Král nás ale povolává k tomuto životu nepřetržitě, ne pouze v hodině smrti. On stále touží po tom, abychom žili tímto životem lásky: životem hlubokého přátelství s Ním a zároveň životem, který je otevřený také vůči druhým lidem. To je zároveň mé přání pro letošní Velikonoce nám všem: Abychom se nebáli budovat tento život vztahů a měli dobrou vůli jej obnovovat, když něco pokazíme – nakonec všichni se tomuto životu lásky musíme znovu a znovu učit, protože všichni v něm máme rezervy... Požehnané Velikonoce Vám všem přeje                    P. František Urban