Světec měsíce

Svatý Bonifác

Misionář 8. století, který šířil křesťanství ve střední Evropě

Narodil se v anglosaské rodině ve Wessexu kolem roku 675 a byl pokřtěn jménem Winfrid. V mladém věku vstoupil do kláštera. Vzhledem ke značným intelektuálním schopnostem měl nakročeno ke klidné a oslnivé kariéře vzdělance, stal se učitelem latinské gramatiky, sepsal několik pojednání a skládal latinské básně. Asi ve třiceti letech byl vysvěcen na kněze a cítil se povolán k apoštolátu mezi pohany na kontinentu. Jeho vlast, Velká Británie, kterou evangelizovali sto let předtím benediktini, posílala misionáře do střední Evropy, aby tam hlásali evangelium. Roku 716 se Winfrid s několika druhy vydal do Fríska (dnešní Holandsko), ale narazil tam na odpor místního vládce, takže pokus o evangelizaci byl zmařen. Neztratil však odhodlání, vrátil se domů a za dva roky se vydal do Říma, aby se setkal s papežem Řehořem II. a přijal od něho pokyny. Papež mu dal nové jméno Bonifác a vybavil jej oficiálním pověřením hlásat evangelium mezi národy Německa.

Povzbuzen a potěšen papežovou podporou se Bonifác pustil do hlásání evangelia, bojoval proti pohanským kultům a posiloval základy lidské a křesťanské morálky. V jednom svém dopise píše: „Stůjme pevně v boji v den Páně. Nebuďme němými psy, nebuďme tichými pozorovateli, ale buďme starostlivými pastýři, kteří bdí nad stádem Kristovým a oznamují všechny Boží úradky velkým i malým, bohatým i chudým, každému stavu a každému věku.“ Bonifác svou neúnavnou činností, svými organizačními schopnostmi a svým houževnatým a vlídným charakterem dosáhl velkých úspěchů.

Papež vysvětil Bonifáce na regionálního biskupa, to znamená pro celé Německo a ten pak pokračoval ve svých apoštolských námahách na územích, která mu byla svěřena, a jeho působení zasahovalo také církev v Galii. Kromě této evangelizační práce a organizování církve tvořením diecézí a pořádáním synod, zakládal tento velký biskup také různé, mužské i ženské kláštery jako majáky, které na daném území vyzařují víru, jakož i křesťanskou a lidskou kulturu. Z benediktinských komunit ve své vlasti povolal mnichy a mnišky, kteří poskytli drahocennou a významnou pomoc při hlásání evangelia a šíření lidského vědění a umění mezi národy. Bonifác měl právem za to, že práce pro evangelium musí být také přínosem k opravdové lidské kultuře. Zejména klášter ve Fuldě, založený kolem roku 743, byl srdcem a centrem, které vyzařovalo duchovnost a náboženskou kulturu. Modlitbou, prací a pokáním usilovali tamější mniši o svatost, vzdělávali se studiem posvátných i světských nauk a připravovali se na hlásání evangelia, aby se stali misionáři.

Přestože byl již pokročilého věku, přibližně 80 let, začal Bonifác s přípravou nové evangelizační misie. Spolu s 50 mnichy se vrátil do Fríska, kde své dílo započal.  Dne 5. června 754, když se chystal přistoupit ke slavení mše v Dokkum (v dnešním Holandsku), byl napaden bandou pohanů. Předstoupil před ně s klidnou tváří, zakázal svým lidem, aby bojovali, a řekl: „Děti, přestaňte bojovat, zanechte války, protože svědectví Písma nás varuje, abychom neodpláceli za zlo zlem, nýbrž dobrem. Nadešel vytoužený den, čas našeho konce. Mějme odvahu v Pánu!“ To byla jeho poslední slova před tím, než padl pod údery agresorů. Ostatky biskupa mučedníka byly přeneseny do kláštera ve Fuldě.

Již jeden z prvních jeho životopisců o něm soudí: „Svatý biskup Bonifác může být označen za otce všech obyvatel Německa, protože je nejprve zrodil v Kristu slovem svého svatého kázání, utvrdil je svým příkladem a nakonec za ně dal svůj život z lásky.“ Boží slovo mělo ústřední místo v jeho životě, žité a interpretované ve víře církve; Slovo, kterým žil, které hlásal a dosvědčil až k nejvyššímu darování sebe sama v mučednictví. Byl tak uchvácen Božím Slovem, že slyšel naléhavost a povinnost nést jej druhým i za cenu osobního rizika. Druhou, důležitou věcí v životě sv. Bonifáce, je jeho věrné společenství s Apoštolským stolcem, jež bylo pevným opěrným bodem jeho misijní práce.

Bonifácovo svědectví je výzvou k přijetí Božího Slova do vlastního života jako bytostného opěrného bodu a k vroucí lásce k církvi, abychom se cítili spolu zodpovědní za její budoucnost a usilovali o její jednotu s Petrovým nástupcem. Zároveň nám připomíná, že křesťanství přispívá k šíření kultury a prosazuje pokrok člověka.

 tým spolupracovníků redakce

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: