Světec měsíce

 

 

Blahoslavený Zefyrin Giménez Malla

Muž, jenž riskoval vlastní život a neváhal se postavit na obranu kněze.

Pocházel údajně z Katalánska. Narodil se ve Španělsku v rodině kočovných Cikánů, pro které místo ani čas narození dítěte nehrají zásadní úlohu. Měli radost ze zázraku narození, dlouho při této příležitosti slavili, zvláště že se narodil chlapec. Rodiče byli katolíci, a tak svého syna nechali pokřtít 26. 8. 1861. Od dětství byla jeho družkou Terezka Castrová, s níž později uzavřel cikánské manželství a usadil se v Barbastru. Dostal přezdívku El Pelé. Byl velmi inteligentní, i když zůstal analfabetem. Za povolání si zvolil obchod s koňmi, ve kterých se dobře vyznal. Zefyrin se projevil jako člověk podnikavý, schopný, přitom poctivý a obětavý. Získal si všeobecnou úctu a důvěru.

Od sňatku v katolickém kostele, ve svých 52 letech, začal Zefyrin aktivní život z víry. Nejen pravidelně navštěvoval kostel, ale podílel se i na apoštolátu ve farnosti. Stal se ctitelem Ježíšovy Matky. Nosil u sebe růženec a při každé příležitosti posouval jeho zrnka a šeptal modlitby k Panně Marii, k níž měl tu největší úctu. Měl rád děti a děti měly rády jeho. Často se shromažďovaly před jeho domem, aby poslouchaly příběhy o Ježíšovi, apoštolech a svatých. Měl podivuhodný dar vypravování, malování a strhujícího slova. Cikánské děti, ale nejen ty, mu naslouchaly a učily se milovat dobrého Ježíše. Častá účast na mši sv., úcta k Matce Boží a modlitba růžence, účast na činnosti různých katolických sdružení, to vše mu pomáhalo milovat celým svým já Boha i bližního. Zůstával také hrdý na cikánskou kulturu i původ. S velkou zodpovědností složil terciářské sliby řádu svatého Františka a ač chudý, účinně pomáhal chudým Cikánům i Španělům a mnoho jich za ním chodilo pro radu. Zefyrin přispíval ke shodám a solidaritě mezi Cikány a domácími usedlíky a srovnával případné konflikty.

Na konci června 1936, v době občanské války, se stal svědkem odvlečení mladého kněze, kterého červená policie chtěla zastřelit, ale on okamžitě vystoupil na jeho obranu. Milicionáři proto zajali i jeho. Byla mu nakonec nabídnuta záchrana, odloží-li růženec. Ale nedal ho z ruky, a tak byl uvržen do vězení, kde se nepřestával modlit. Růženec držel v dlani i ve chvíli, kdy byl zastřelen dne 2. srpna 1936. Jeho mrtvé tělo posypali žíravým vápnem.

Zefyrin byl blahořečen v Římě 4. 5. 1997 papežem sv. Janem Pavlem II.: „Jeho život dokazuje, že Kristus je přítomný mezi různými lidmi a rasami, a že všichni jsou povoláni ke svatosti, kterou je možné dosáhnout zachováváním Jeho přikázání a setrváváním v Jeho lásce. Kristova láska nezná rasové ani kulturní hranice.“                                       tým spolupracovníků redakce

 

Svěcení vitráže s postavou bl. Zefyrina

V neděli 2.8.2015 se v Měrovicích uskutečnilo svěcení vitráže s postavou bl. Zefyrina Giménes Mally. Proč právě toto vyobrazení neznámého světce?

V obci Měrovice nad Hanou žije 600 obyvatel, z toho je asi 150 Romů. Romové přišli do Měrovic před 30 lety z východního Slovenska. Ze Slovenska si přinesli kromě své kultury také víru a zbožnost. Ačkoliv jsou v obci stále minoritou, v kostele v náboženském životě se stávají majoritou. Matriční údaje mluví jasně. Nejen křty, svatby, první sv. přijímání, účast dětí v hodinách náboženství, ale také dokonce přijetí svátosti biřmování. To všechno jistě vypovídá o náboženském životě tohoto etnika.

Už dlouho jsem nosil v sobě myšlenku, aby se Romové cítili v kostele jako doma, udělat něco, co by tomu napomohlo. Dozvěděl jsem se o životě Roma, bl. Zefyrina. Jeho život mě oslovil a věřím, že osloví i další, nejen Romy.

Protože kostel sv. Bartoloměje není veliký i prostory uvnitř v chrámu jsou omezené a výzdoba kostela je střízlivá a sladěná, nebylo zde dostatek místa pro další obraz či sochu. Jediná možnost se jevila vyobrazit světce bl.Zefyrina na kostelní okno v podobě vitráže. Toto řešení se jevilo jako vhodné, důstojné i citlivé pro záměr mít romského světce v kostele. Není nutné nic v kostele bourat. Stačí změnit čiré výplně stávajícího okna za figurální vitráž.

Byla oslovena firma Bruštik a.s., Zábřeh na Moravě, která zpracovala návrh, vitráž zhotovila i instalovala. Romové se zavázali, že vitráž se svým světcem uhradí, i když se jedná o částku 80 tisíc Kč.

Samotná slavnost svěcení se připravovalo už delší dobu. Jednalo se o romskou slavnost. Pro svěcení bylo stanoveno datum 2.8., protože je den liturgické památky bl.Zefyrina. Slavnostní mši sv. celebroval světící biskup Mons. Josef Hrdlička, který na závěr provedl samotné žehnání vitráže. Celá bohoslužba dýchala slavností – Romové tvořili převážnou část zúčastněných. Doprovodili mši sv. i svými zpěvy. Po skončení mše se před kostelem podávalo malé občerstvení, hrála romská hudba. Pan biskup přijal pozvání i na oběd, kde vyjádřil svůj obdiv Romům, kteří žijí v Měrovicích a snaží se o život z víry.

Moc bych si přál, aby světec, bl. Zefyrin, byl mostem porozumění mezi různými etniky. Jeho život nemá oslovovat jen Romy, ale všechny, kteří chtějí naplnit svůj život láskou k Bohu a k bližnímu. Mě samotného oslovuje, že Rom se zastal kněze i za cenu uvěznění a popravy, což je nebývalé vyjádření úcty ke knězi. Nějak víc jsem během záměru a realizace žehnání vitráže pochopil slova sv. Pavla Galaťanům – „Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni pokřtění v Krista oblékli jste na sebe Krista: Už tu není Žid nebo Řek, už tu není otrok anebo člověk svobodný, už tu není muž, anebo žena, všichni jste jeden v Kristu Ježíši.“ Jen opravdová víra a láska každého z nás vede k vzájemnému pochopení a toleranci druhých. Proto bez vzájemného odpuštění láska neroste, ale spíš umírá. Zkusme se na tohoto světce obracet, on žil se všemi v míru a přátelství. Dokázal to nejen ke svým soukmenovcům, ale k ostanímu obyvatelstvu Barbastre. Bl.Zefyrine, oroduj za nás!    P. Pavel Ryšavý 

Farnosti/organizace: 
Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: