Toulky přerovským děkanátem

Vážení čtenáři, dnes Vám chceme představit druhou v abecedním seznamu farností přerovského děkanátu, a tou je Římskokatolická farnost Bochoř, kterou od léta loňského roku spravuje P. Radek Sedlák, farář z Troubek.

 

O moudrosti, zkušenosti i ochotě našich předků

Jeden z letošních úmyslů apoštolátu modlitby zní: „Aby církev a společnost uznávaly moudrost a zkušenost starých lidí.“ Protože o aktivitách v naší farnosti jsme v časopise již psali (oslavy patrocinia, hubertská mše, tradici modlitby růžence, zapojování dětí při mších), zmínila bych se tentokrát „o moudrosti a zkušenosti našich předků“ týkající se náboženského snažení v době stavby našeho kostela sv. Floriána a o tom, co předcházelo.

V roce 1764 byla v obci dřevěná zvonice, ve které byly slouženy mše. Roku 1822 vyhořela a s ní se roztavil i zvon. Roku 1836 dala obec zbudovat novou zděnou kapli, vystavěnou na místě, kde nyní stojí kostel. Byla pět sáhů dlouhá a čtyři sáhy široká (sáh byl v našich zemích 1,773m). Vpředu měla čtyřhrannou věž a na ní zvon 2 centy těžký. Zasvěcena byla ke cti sv. Floriána, mučedníka. V kapli se slavily ročně čtyři mše svaté: Na svátek sv. Floriána přijížděl kaplan nebo farář z Vlkoše. Druhá mše byla o svatodušních svátcích a přijížděl kněz z Přerova; právě tak na svatého Vavřince, kdy byla třetí mše v roce. Poslední, čtvrtá, se sloužila na císařské hody knězem z Vlkoše.

Tento pořad mší byl z toho důvodu, že Bochoř byl v církevním ohledu přifařen do Vlkoše a polovina do Přerova. Tyto dvě poloviny dělila od sebe cesta do Vlkoše, která probíhala dědinou od severu k jihu. Strana ležící na východ od této cesty patřila k faře do Vlkoše, strana opačná náležela pod faru do Přerova. Bohužel při požáru obce v září 1841 vyhořela i tato kaple. Už za rok byla však opravena a vysvěcena. Vešlo se do ní jen málo lidí, a tak občané dali na radu tehdejšího faráře P. Přivřela, který říkal :„Obec anžto pod 2 fary patří, je ztracena sama sobě a měla by si zřídit vlastní chrám Páně.“

Bochořští občané r. 1871 na pozemku Přední trávník ihned přistoupili k výrobě cihel.

Kaple byla zbouraná a na jejím místě se začalo stavět. Občané si vybrali stavbu neogotického chrámu. 29. 6. 1873 byl posvěcen základní kámen P. Arnoštem Vychodilem.

V r. 1873 byl vypsán konkurz na stavitele a vyhrál jej mistr Albert Mrkva z Přerova. Občané začali svépomocí budovat základy. Ukázalo se však, že vespod není žádná hlína, ale měkký podklad. Z Kroměříže přijeli dva inženýři na konzultaci. Ti rozhodli zarazit do země piloty. V kronice je zaznamenáno: „Piloty zaraženy nebyly, protože takového dřeva zde nebylo k dostání. Proto byly velké kameny „špičáky“ baranem zaráženy do země, jeden vedle druhého, pak cementem a vápnem prolity a opět dobře ubity. Na to byl položen rám; tři silné jedle se daly vedle sebe, svázaly, vyrovnány kameny a opět se cementem vše zalilo a urovnalo. Tímto způsobem se pracovalo pod celým kostelem a teprve se začalo se stavbou základů.“

Největší práci daly základy věže. Při kopání do hloubky dvou sáhů se přišlo na písek a takové množství vody, že jáma byla do rána vždy plná vody. Z Kroměříže byly přivezeny dvě „šnekovité“ pumpy, ty však nestačily vodu vyčerpat. Proto se ráno dostavilo 30-40 mužů a putýnkami vodu vytahovali až do jejího vyčerpání. Pak tam byly naházeny velké kameny a berany ubíjeny do země a zality vrstvou betonu. Takto musela být kladena vrstva na vrstvu. Pak se začalo ihned stavět. Do 1. listopadu 1873 byla stavba vyhnána až po okna. Pokračovalo se až v březnu 1874 a 14. listopadu byl kostel vystavěn. Stály zdi, byl zastřešen, ale zatím neměl omítku. V r. 1875 se na kostele začalo pracovat od 4. dubna. Byl celý vymalován od mistra Matzke, malíře z Krakova. Malby stály 1.636 zlatých.

V r. 1876 byl kostel dostavěn, vymalován a náležitě vyzdoben. Posvětit jej přijel 7. května kníže arcibiskup Bedřich Fürstenberg. K této slavnosti se sjelo 45 kněží. Lidí bylo tolik, že se nevešli do kostela. Proto v kostele sloužil mši kníže arcibiskup a na návsi byla druhá mše sloužena kaplanem Fabiánem Věrným z Vlkoše.

V kostele za hlavním oltářem je nad vchodem do sakristie nápis: „Vystavěla obec Bochoř, podporována byvši od J.V. císaře a krále Františka Josefa I. a arcibiskupa Bedřicha, dle nákresu a pod vedením p. Gustava Meretty r. 1875.“ Co k tomu dodat?

Ať jim Pán všem odplatí!                                    Marta Kornelová

Zpracováno podle kronik a starších písemných materiálů

Ze života farnosti Bochoř

Farnost žije v obci Bochoř, ležící východně od Přerova. Obec má přes 1 tisíc obyvatel a farního života se účastní na nedělních bohoslužbách kolem 70 věřících; čtyři mladé rodiny s dětmi, jedna rodina s mládežníky a zbytek tvoří většinou senioři. Farnost byla ustanovena r. 1884, když obyvatelé a obec postavili kostel (1876) i faru (1882) a bylo všechno zařízeno pro to, aby zde mohl samostatně působit farář. Prvním farářem byl P. Tomáš Smolka. Slavnost posvěcení kostela i patrocinium se slaví najednou v neděli kolem svatého Floriána.

Bohoslužby ve farnosti jsou vždy v neděli v 10.30, v pondělí v 8 hod a ve středu v 17 nebo v 18 hod (zimní/letní čas).

Vždy ve čtvrtek v 17 hod se věřící sami schází k modlitbě růžence. Každé druhé pondělí v měsíci se mše nekoná v kos-tele, ale v domě s pečovatelskou službou - v 9 hod. dopoledne. Po této mši je posezení s účastníky bohoslužby u kávy a něčeho dobrého, co místní obyvatelky – seniorky připraví. Na mši chodí i lidé, kteří běžně bohoslužby nenavštěvují.

Farnost pečuje o nemocné, které navštěvuje jednou do měsíce s možností zpovědi, celkem 6 lidí. Ve farnosti navíc paní akolytka donáší každou neděli svaté přijímání nemocným, kteří se do kostela nedostanou a chtějí přijmout Ježíše v eucharistii. Dbá se také na možnost měsíční periodické zpovědi - vždy ve středu kolem prvního pátku. Před vystavenou eucharistií mají lidé možnost se připravit a následně slavit svátost smíření. K této svátosti prakticky přistupuje celá farnost, což se odráží ve skutečnosti, že ke svatému přijímání přistupují takřka všichni věřící, účastnící se všech bohoslužeb.

Farnost má svého varhaníka, kolem něhož se každou neděli sdružuje schóla dospělých lidí a dětí v počtu kolem 7 členů, kteří zpívají pravidelně ordinária a žalmy. Kostel a farní budovu se zahradou velice pečlivě obstarává paní kostelnice, jíž pomáhají zvláště s úklidem další farnice. Také květinová výzdoba má své stálé pečovatelky, které velmi vkusně zdobí interiér kostela. Při bohoslužbách slouží 5 ministrantů a jeden akolyta, který pomáhá s podáváním svatého přijímání. Také zhruba 5 farníků se dělí o službu čtenářů Božího slova a přímluv, a to jak v neděli, tak i ve všední den.

Ve farnosti se vyučuje náboženství pro 1. stupeň v jedné skupince devíti dětí, která se schází každou středu na faře. Pro ministranty se konají ministrantské schůzky během roku spolu s troubeckými ministranty.

Během církevního roku se ve farnosti konají různé akce: v době adventní se konají jednou týdně roráty, ranní mše svatá v 6.30 se snídaní pro školáky na faře; rodiče pro děti sami připravují mikulášskou nadílku v kostele; - v době vánoční je kostel otevřený veřejnosti s možností prohlídky betléma; v době postní se koná každou neděli v 15 hod. křížová cesta, kterou vedou různé skupiny věřících; hody farnost slaví v neděli kolem sv. Floriána (4. května) ve spolupráci s obcí a ha-sičským sdružením, kdy součástí oslav je průvod obcí za účasti různých spolků zakončený v kostele; ve farnosti také farníci konají v květnu májové pobožnosti; kolem začátku prázdnin se koná na farní zahradě setkání farníků, které si farníci sami organizují; na začátku podzimu se koná mše svatá na poděkování za úrodu s výzdobou plodů zahrad a polí, děti v krojích přinášejí v obětním průvodu symboly úrody, které nachystají sami farníci; kolem sv. Huberta se koná ve farnosti mše za příznivce myslivosti, na kterou přicházejí myslivci obou mysliveckých sdružení působících v Bochoři, mši doprovází trubači ze Zábřeha a po bohoslužbě je vždy krátké představení různých dalších trubačských skladeb, poté následuje zvěřinový oběd na faře, který zajišťují myslivci.

Farnost Bochoř není nějak početnou farností, ale můžeme říci, že je živým společenstvím lidu prožívajícího poctivě svou víru, jejíž společenství je otevřené pro ty, kdo hledají. Kněz do ní dojíždí momentálně z Troubek, před tím byla spravována několik let z Vlkoše a dokonce jeden čas i z Přerova.               P. Radek Sedlák, administrátor excurrendo

Druhy obsahu: