Kříže a sochy v Přerově

Morový sloup sv. Josefa, smírčí kříže, sochy sv. Jana Nepomuckého, socha Panny Marie Svatohostýnské.

Morový sloup sv. Josefa

Když skončilo 2. února 1716 sedmiměsíční martyrium vymírajícího města, jehož starý farář Pavel Josef Kučera doprovodil na morový hřbitov za většinou svých farníků i svého mladého kaplana Christiana Wentzla, hrstka přeživších se rozhodla splnit slib, učiněný v čase moru a jako dík za záchranu postavit morový sloup. Na Horním městě postavil jako díkůvzdání sochu sv. Rocha Petr Fechtner, zdejší zednický mistr, na Dolním městě na náměstí postavil sochu sv. Josefa, obklopenou čtyřmi svatými ochránci proti nakažlivým nemocem: sv. Rochem, sv. Šebestiánem, sv. Karlem Boromejským a sv. Ignácem z Loyoly, děkan Kučera. (Řada nesouvisejících písmen v kartuši je zkratkou jeho jména a titulu.) Sloup ohrazený ozdobnou kamennou balustrádou stál proti vyústění Bratrské a Kratochvílovy ulice do náměstí.

Když v roce 1742 obsadili Přerov Prusové a vymáhali výpalné, hodila se jim pískovcová socha sv. Rocha skvěle k broušení bajonetů. Poničili ji tak, že ji při další vizitaci označila konsistoř za ostudnou a uložila faráři Nedomannovi, aby ji dal buďto obnovit nebo nahradit jinou. Farář se rozhodl pro druhou alternativu a tak bylo sousoší doplněno sochou sv. Michaela.

Začátkem 19. století už výrazně zhoustl dopravní provoz a sousoší uprostřed křižovatky začalo vadit. Nakonec bylo rozhodnuto o jeho rozebrání. Vlastní sloup se sochou sv. Josefa byl posunut do těsné blízkosti hostince „U bílého koníčka“ (dnešní Městský dům), zábradlí nahradila ozdobná litinová ohrádka a čtyři nárožní sochy byly nabídnuty v dražbě. Sochy sv. Karla Boromejského a sv. Ignáce z Loyoly přežily dodnes proto, že je koupil kostel sv. Vavřince, v jehož průčelí pro ně byly upraveny niky dostatečně daleko od moderních vandalů.

Socha sv. Šebestiána a socha sv. Michala takové štěstí neměly. První z nich koupilo sdružení šířavských usedlíků a umístilo ji za obcí (a dnešním hřbitovem). Tam ji v padesátých letech „náhodou“ zničil traktor. Druhá se stala majetkem kostela sv. Michala a po několikerém stěhování byla umístěna před nepoužívaný vchod do chodby k sakristii. Tam ji v roce 1957 neznámý pachatel přerazil v půli.

Sloup se sochou sv. Josefa byl v roce 1926 přenesen na náměstíčko před farou, které vzniklo při stavbě budovy pošty, a tu stojí dodnes.

Kříže

Tradice smírčích křížů, které měly usmířit vinu za prolitou krev či jiné zločiny, a zabránit Zlému v přístupu do obce, sahá do raného středověku. Zhruba od 17. století se takovéto kříže, boží muka a drobné kapličky začaly stavět u cest, na rozcestích a návsích tam, kde nebyl kostel. Nejstarší kříž tohoto druhu stál od roku 1742 na konci Šířavy tam, kde dnes od Dvořákovy ulice odbočuje ulice Na Vsadsku. Krásný barokní kříž dala postavit rodina Ludíkova, roku 1798 byl opraven, znovu posvěcen a kolem vysazeny čtyři lípy. Když se roku 1953 začala budovat kanalizace pro budoucí sídliště, byl kříž rozebrán a zmizel beze stopy. Podobný osud potkal i Vítězův kříž u cesty do Henčlova z roku 1769, zničený při stavbě Přerovských strojíren a Zapletalův kříž z roku 1890, zlikvidovaný při stavbě sídliště na Velké Dlážce. Zmizely kříže na obvodu města u jednotlivých cest, ze všech zůstal jen poškozený Špitův kříž z roku 1809, přemístěný k cestě na hvězdárnu, Škubalův kříž z roku 1819 u cesty do Bochoře, Koblihův kříž z roku 1839 u farního kostela, Rosívalův kříž z roku 1845, přemístěný ke kostelu sv. Michaela, a rozbitý Ludíkův kříž z roku 1826 u bývalé cesty do Újezdce v ulici Lančíkových.

Sochy sv. Jana Nepomuckého

Po svatořečení sv. Jana Nepomuckého se v 18. století začaly houfně stavět jeho sochy u mostů i můstků. Také v Přerově byly postaveny dvě. První, větší, byla postavena u konce mostu přes Bečvu, na straně u Malé Dlážky. Po několikerém stěhování dostala asi roku 1874 nový podstavec a roku 1910 byla zabudována těsně u mostu do nábřežní zdi regulace Bečvy. Tam vydržela do roku 1964, kdy se stala „překážkou v dopravě“. Naštěstí ji pro její umělecko historickou cenu uchránili památkáři, ačkoliv její autor není znám, a našlo se pro ni nové místo, takže dnes stojí u sakristie farního kostela.

Druhá, o něco menší socha, byla pořízena „nákladem dlažeckých občanů“ a stávala u můstku přes mlýnský náhon, přes který vedla cesta z Velké Dlážky do Předmostí. Když se můstek rozšiřoval, byla roku 1927 posunuta na nový podstavec kousek dál od silnice. Tam stála až do stavby sídliště na Velké Dlážce, kdy zmizela beze stopy.

Socha Panny Marie Svatohostýnské

Stávala ve výklenku po zazděném hlavním vchodu kaple sv. Jiří. U kroměřížského sochaře A. Becka ji nechala zhotovit paní Marie Dočkalová a darovala ji roku 1911 kostelu jménem svým a svého zemřelého manžela. Řadu let se o sochu staral pan František Sahánek, kustod městského muzea, který až do vysokého věku vodíval přerovské procesí na Sv. Hostýn. V šedesátých letech sochu rozbili nezjištění vandalové.

Autor: Zdeňka Mollinová

Druhy obsahu: