Kaple Rozeslání svatých Apoštolů v Radvanicích

Radvanice až do roku 1792 sestávaly ze dvou samosprávných obcí se společným rychtářem: půhončí (svobodné, „pohončí“) a selské (poddanské, tzv. „veselské strany“, náležející k panství Veselíčko). Přifařeny byly k Oseku až do 3. března 1953, kdy byly přefařeny k Prosenicím. Po zrušení úřadu půhončích Josefem II. přešla „pohončí“ obec „dobrovolně“ do poddanství lipenského. Rychtářem ale stále zůstával její příslušník. Někdy od poloviny 18.st. stála na návsi dřevěná zvonice.

Zpráva o císařském patentu z 28. března 1848, nařizujícím zrušení roboty do roka, se v krátké době dostala i do Radvanic. Tehdejší obecní představený František Zapletal svolal všechny usedlíky na schůzi, na níž jim sdělil některé podrobnosti o této dalekosáhlé změně a „dal rokovati o tom, co by se mělo podniknouti na oslavu takové pamětihodné události.“ Nakonec se všichni shodli na postavení velké kaple, v níž by se mohly konat i bohoslužby a hned si rozdělili úkoly. František Zapletal byl pověřen, aby u konsistoře v Olomouci vymohl povolení ke stavbě, zajistil stavebního mistra a dal na Sv. Kopečku pořídit oltář a potřebné vnitřní zařízení. Do pamětní listiny do báně věžičky později napsal: „Z pohončí strany se na to stavení všechno vápno a kamení darovalo, kterýžto kamení ale zdejší domkáři a vejminkáři bezouplatku nalámali. Veselská strana naproti tomu všechno potřebný dřevo a desky darovala, jinší ale se všeobecně rovno nakládalo, i fůry k tomu dělaly. Ta oustava kaple krom fůr koštuje na stříbře 1680 Fr.“

Hofeři, domkáři a výměnkáři měli za povinnost nalámat každý tři kubické sáhy kamene (asi 20 m3) nebo místo toho přispět 6 Fr. (zlatých rýnských). Půhončí se museli postarat o kámen, cihly, vápno a písek. Na „Skalách“ usadili najaté Valachy, kteří cihly pro stavbu dělali a pálili. Sedláci se zavázali kromě potřebného dřeva dodat povozy na svážení staviva. Práce započatá v jarních měsících postupovala tak rychle, že „Valaši nestačili ani cihly dělati“. Vedl ji stavební mistr Štajgr z Tršic. 17. září 1848 byl na věži nové kaple vztyčen kříž, zavěšen zvon ze zrušené obecní zvonice a 24. října 1848 byla kaple slavnostně posvěcena. Mše svatá se v ní každoročně sloužila o svátku Rozeslání sv. Apoštolů nebo v jeho oktávu. Na oltáři stála pod obrazem dřevěná socha Matky Boží Svatokopecké, kterou roku 1991 někdo ukradl.
31.5.1900 při bouři udeřil do kaple blesk, který „strop, stěny a oltář porouchal“. 8. února1906 byla „P. Josefem Žídkem, farářem v Přívoze, posvěcena Křížová cesta, kterou Radvanští svým nákladem pořídili“.
Roku 1921 dali radvaničtí kapli vymalovat. Peníze vybrali po obci. „Hlavní zásluhu má Innocenc Kalman, kostelník a domkař v Radvanicích, která k tomu dal podnět a sbírky pořádal. Kapli maloval Karel Čada, malíř světnic v Oseku.“

Další důkladnou opravou prošla kaple v letech 1934-1935. 6. května 1935, když „se právě dokončovaly opravné práce“, ji navštívil při generální vizitaci osecké farnosti biskup Jan Stavěl. Po opravě obdržela kaple v r. 1936 nový mešní indult.
Starý zvon půhončích byl v roce 1942 odebrán pro válečné účely. Po válce se jej podařilo najít a vrátit, ale byl natolik poškozen, že bylo vidět jen obraz sv. Vavřince s palmovou ratolestí v pravici a nápis na horní části „S. LAVRENC – ORA PRO NOBIS – A. 1736.“Když v roce 1948 slavili radvaničtí 100 let od postavení své kaple, dali ji nejenom důkladně renovovat, ale tehdejší MNV také dal nepoužitelný historický zvon přelít, aby mohl dále sloužit svému účelu. V létě 1956 kapli ozdobně vymaloval malíř Jan Daněk z Letovic.

Generální opravu kaple provedli „přispěním Místního národního výboru a obětavé veřejnosti“ v létě 1970. Na kapli byla dána nová vazba a krytina, znovu postavena věžička a kaple omítnuta.

Podle článku Richarda Konečného v Záhorské kronice 1948 sestavila Zdeňka Mollinová

Druhy obsahu: