Hora matky Boží u Králík

Na dnešní zastávce po poutních a duchovně významných místech bychom se vypravili mimo naši moravskou církevní provinci do provincie české. Naším cílem je Hora Matky Boží u Králík v královehradecké diecézi.

První zmínka o dnes pětitisícovém městě Králíky se váže k roku 1367. Mariánské poutní místo Hora Matky Boží se nachází nad tímto městem pod Králickým Sněžníkem nedaleko státní hranice s Polskem. Jedná se o poutní areál, spojený s městem alejí s kapličkami. V době třicetileté války byla tato hora pustá a bez porostu, proto se jí říkalo Lysá hora. V té době sem chodívala procesí modlících se dětí. Mezi nimi byl i malý Tobiáš Jan Becker (1649-1710), pozdější královehradecký biskup. Ten si jako malý chlapec umínil, že až vyroste, postaví na této hoře kostel.

Svůj dětský sen začal realizovat v roce 1696 (tehdy už jako kanovník), kdy si vyžádal povolení biskupa a spolu se svými přáteli se pustili do stavby kostela na Lysé hoře. Pomáhali lidé ze širokého okolí bez rozdílu stavu. Nečekali žádné odměny. Pracovali s vědomím, že Panna Maria pomáhá jim a teď je třeba tuto pomoc opětovat. Za zpěvu mariánských písní vynášeli nahoru trámy i kamení často holýma rukama. Za čtyři roky 21. 8. 1700 byl kostel posvěcen a na hlavním oltáři umístěn Milostný obraz Panny Marie Sněžné – Santa Maria Maggiore, dar od Tobiáše Jana Beckera. Tento vzácný obraz viděl Tobiáš Jan Becker u hraběnky Putzardové ve Slatiňanech u Chrudimi, kde byl učitelem a vychovatelem jejích vnuků během svých studií filosofie. Obraz ho tak fascinoval, že se ho snažil od hraběnky za každou cenu získat. Hraběnka mu ho nakonec s těžkým srdcem darovala. Becker ho vozil všude, kde působil jako kněz, s sebou. Když jej pak daroval tomuto kostelu, byl dodatečně ozdoben stříbrnou tunikou, perlami a zlatým řetízkem. Jeho originál byl v Římě, a říká se o něm, že jej namaloval evangelista sv. Lukáš. Od té doby se Lysá hora začala nazývat „Hora Matky Boží“.

Roku 1701 se Tobiáš Jan Becker stal královehradeckým biskupem a v témže roce položil základní kámen ke stavbě kláštera, který přiléhá k poutnímu kostelu. Stavba byla dokončena roku 1710 a jako duchovní správce tohoto poutního místa ustanovil biskup Becker členy Řádu servitů. Roku 1704 byly postaveny ambity s věžemi kaplí v rozích. V roce 1705 byla vysázena alej podél cesty od Králík a v následujícím roce pak bylo kolem této aleje postaveno osm kaplí. V roce 1710 byla postavena na nádvoří ambitů kaple Svatých schodů. Během 18. století stále rostl počet poutníků, takže roku 1728 jich přišlo kolem 152 tisíc.

Klášter s kostelem přečkal bez úhony vládu císaře Josefa II, ale v roce 1846 po zásahu bleskem kostel i klášter shořely. Vše, co se tehdy zachránilo, bylo přeneseno do ambitů, kde tak můžeme dodnes obdivovat sbírku barokních maleb a řezeb. Během jednoho roku byl kostel znovu otevřen, na obnovu vnitřní výzdoby ale musel čekat další půl století.

V roce 1883 přenechali servité působení na tomto velkém poutním místě redemptoristům. Za nich byla dokončena výzdoba kostela v novorenesančním stylu a roku 1901 zakoupen a rozšířen nedaleký Poutní dům, ve kterém bylo možno se občerstvit, přespat i vykonat si duchovní cvičení. Poutě byly neoddělitelnou součástí života města Králíky a jeho okolí až do roku 1950.

Protože Hora Matky Boží leží v pohraničí, byli duchovní správci většinou Němci. V roce 1946, kdy museli Němci toto území opustit, byli nahrazeni českými redemptoristy. Ti však toto poutní místo spravovali jen do roku 1950, kdy byli všichni řeholníci svezeni do soustřeďovacích klášterů. Jeden z těchto koncentračních táborů byl zřízen i na Hoře Matky Boží u Králík. V tu noc sem byli přivezeni řeholníci z mnoha jiných klášterů. Prostor poutního místa byl obehnán ostnatým drátem a v celém širokém okolí byly umístěny tabulky s varováním, že vstup do prostoru je zakázán. Zde pracovali a žili v nelidských podmínkách až do roku 1960, někteří až do roku 1965. Poté klášterní budovu převzala Česká katolická charita a ta zde soustředila Sestry Neposkvrněného Početí Panny Marie, které postupně obnovily zdevastovanou budovu kláštera a po roce 1970 začaly s obnovou kostela a celého poutního areálu. Areál pak byl na nátlak veřejnosti zpřístupněn roku 1968. V roce 1972 byl celý areál prohlášen kulturní památkou. Sestry zde zůstaly do roku 2002.

Na konci 70. let 20. století se začíná psát nová historie Hory Matky Boží. Tehdy sem přijel těžce nemocný zdejší rodák Franz Jentschke, který zde u Matky Boží prosil za své uzdravení, a jeho prosby byly zázračně vyslyšeny. Jako projev vděčnosti začal obnovovat zničené kapličky křížové cesty v aleji. Pro získání prostředků na obnovu založil Nadaci Hory Matky Boží. Nadace se dodnes stará o Horu Matky Boží a díky ní je i v dnešní době vzácným klenotem.

Od roku 1990 spravují poutní místo znovu redemtoristé a roku 1993 se podařilo obnovit a znovu otevřít i Poutní dům. V letech 2002–2007 zde i sídlila skupina redemptoristů, která pořádala lidové misie. Od poloviny roku 2009 zajišťovali duchovní správu diecézní kněží. Po jejich odchodu o Velikonocích 2010 zajišťují duchovní správu opět redemptoristé, bohužel však ne sídelně, nýbrž excurrendo ze Svaté Hory u Příbrami.                                                                                                                                                                   

 Libor Churý, jáhen

 

Druhy obsahu: