Události let 1945 - 1948 pohledem katolického tisku

Vážení čtenáři, v této nové rubrice bych se rád věnoval tématu nazvanému „Události let 1945-48“ a tomu, jak o těchto událostech psal tehdejší katolický tisk. První část je o problémech s vydáváním katolického tisku po druhé světové válce a o obnovení časopisu Katolík.

V letech 1945-48, tedy v době jakési relativní svobody v českých zemích i na Slovensku hrál významnou úlohu katolický tisk, který se věnoval problémům této doby. Prvními českými periodiky, jež začaly vycházet po druhé světové válce, byly katolické týdeníky Rozsévač, vycházející v Olomouci, a Neděle, vycházející v Praze. Časopis Katolík začal vycházet v prosinci 1945. Na Slovensku byly nejznámějšími Katolícke noviny, což byl týdeník s mnohaletou tradicí. V obsahu článků v českém a slovenském katolickém tisku ve zmiňované době lze pozorovat určité rozdíly. Zatímco v českých zemích bylo možné psát vcelku svobodně, protože cenzura prakticky neexistovala, na Slovensku už bylo možné jisté známky nesvobody zaznamenat. Jednalo se o reakce na články ve slovenském katolickém tisku a následnou kritiku církve, a to zejména ze strany deníků ovládaných komunisty.

Po osvobození v květnu 1945 se v českých zemích objevily snahy o to, aby bylo povoleno znova vydávat tisk, jehož vydávání bylo zakázáno v roce 1942. Katolický tisk před 2. světovou válkou trpěl značnou roztříštěností, což se projevovalo na jeho nepříliš vysoké úrovni. Plány na vydávání a zkvalitnění katolických periodik vznikaly již v průběhu války, a to jak doma, tak také v koncentračních táborech, kde byli někteří z předválečných redaktorů vězněni.

Po osvobození začal strahovský opat Bohuslav Jarolímek svolávat porady, jejichž cílem bylo dosavadní plány konkretizovat. Bohuslav Jarolímek byl knězem, teologem, církevním a kulturním historikem. Od roku 1942 byl opatem strahovského kláštera. Za druhé světové války podporoval protinacistický odboj. V roce 1945 byl jedním ze tří kandidátů na pražský arcibiskupský stolec. V roce 1950 zatčen a obviněn z kolaborace a dalších deliktů. V monstrprocesu Zela a spol. byl odsouzen ke 20 letům vězení. Zemřel ve vězeňské nemocnici v Praze na Pankráci.

Zmiňovaných porad se účastnili kromě premonstrátů také jezuité, dominikáni, redemptoristé i další kněží a laici. Začátkem září 1945 za účasti asi sta zájemců o spolupráci s katolickým tiskem dospěli k dohodě. Navrženo bylo vydávání katolického deníku s názvem Kruh. Tento plán však ztroskotal na tom, že zástupci jednotlivých diecézí nesouhlasili s navrženou částkou deseti miliónů, která měla sloužit jako vstupní kapitál. Dne 28. listopadu 1945 se o katolickém tisku jednalo na Ministerstvu informací. Ministr Kopecký přijal delegaci vedenou opatem Jarolímkem. Kopecký neustále zdůrazňoval problematickou situaci po válce, kdy byly omezeny zásoby papíru. Církev mohla podle Kopeckého dostat pouze limitovaný příděl s tím, že jak s ním bude disponovat, záleží na ní. Přestože zamýšlená katolická periodika stanovený příděl papíru nepřekračovala, ministerstvo informací povolilo vydávání jen některých z nich. Naopak na vydávání komunistického tisku se žádná omezení nevztahovala.     

Po neúspěšném pokusu o vydávání časopisu Kruh se inici-átoři tohoto projektu rozhodli obnovit předválečný časopis Katolík. Původní Katolík vycházel v letech 1935 až 1942, kdy byl na nátlak Němců zastaven. Obnovený Katolík měl mít stejný název, ale novou koncepci. Jeho vydavatelem se stala Svatováclavská liga. Zásluhou této organizace mohl časopis Katolík po roce 1945 vycházet v nezávislosti na lidové straně. Podtitul Katolíka zněl: „List pro kulturu a život z víry“. Vedoucím redaktorem se stal Adolf Kajpr. Časopis vycházel původně jako čtrnáctideník, od roku 1947 už jako týdeník. Jeho význam na utváření českého poválečného katolicismu byl mimořádný.

První číslo obnoveného Katolíka vyšlo 16. 12 1945. Úvodník, pod nímž je podepsán právě Bohuslav Jarolímek, shrnuje program i krédo obnoveného časopisu: „Jsme křesťané a to křesťané katoličtí. A jako takoví se hlásíme k práci a ke slovu. Vaše řeč budiž: „ano, ano; ne, ne“ napomíná Ježíš Kristus. Jasně, nesmlouvavě zní i náš název „Katolík“. Jest vyznáním víry. Jest programem. Jest závazkem.“

Úkolem časopisu Katolík mělo být “probouzet české katolíky k bdění a činnosti, k opravdovému katolickému životu, k horlivosti…budit svědomí národa, vychovávat ke skutečné mravnosti a mravní ušlechtilosti, statečnosti a odpovědnosti;  upozorňovat na kladné a jednotící prvky v národě i na jeho chyby, hříchy, omyl i zárodky slabosti; chce budit zájem našeho lidu o hodnoty nejvyšší a nejcennější, duchovní a věčné.“

Další část je věnována postavení křesťana a katolíka ve společnosti a vztahu náboženství a politiky: „Jednoho se chceme varovat a prohlašujeme to ihned na počátku zcela jasně a otevřeně: ztotožňování náboženství a politiky, nebo dokonce náboženství a některé politické strany. Rozdíl mezi náboženstvím a politikou je nutno dobře chápat a přesně zachovávat. Náboženství musí zůstat nad politikou. Křesťan a katolík jest ovšem zároveň též občanem a jako takový má i svá občanská práva i své občanské povinnosti. To víme a respektujeme. Zavrhujeme tedy klerikalismus, zneužívání náboženství politikou, podřizování náboženství politice. Náboženství se nesmí zbavit svobody, své nadřazenosti a své nejvlastnější působnosti. Nesmí se však ani vyřaďovat z veřejného vlivu, neboť náboženství není pouze věcí soukromou, třeba jest věcí nejvnitřnější.“

Katoličtí křesťané, jak píše Jarolímek, musí svou víru dokazovat také skutky, a proto se redaktoři obnoveného Katolíka chtěli snažit, aby víra pronikla jejich soukromý i veřejný život.                                                                                                                                                                                Ladislav Sovadina, jáhen

Druhy obsahu: